na Blog.cz

R. S. went on a little trip to Asia. He was enthraled by China.

It's 2006. R. S. visited state Zimbabwe.

It's everything what he photographed.

I'll show you the adventure of Mr. R. S. I don't know him but I belive that we'll know him.

Jen taková hloupost.

Na palubní desce se pomalu modře rozblikalo datum: 5. 6. 2058. Venku konečně ustala písečná bouře. Otevřela jsem oči a čekala, že uvidím své rodiče s rozzářenými úsměvy a malým čokoládovým koláčkem s jednou jedinou růžovou svíčkou. Bohužel se ani jednoho nedočkám, rodiče šli před deseti lety na procházku, ze které se již nevrátili, a čokoládové koláčky už také došly. Další narozeniny, při kterých mi popřeje jen palubní počítač. Orel, tak mu říkám, protože to má napsané na trupu, mě každý rok překvapí. Jako malá jsem od něho dostala kámen, o kterém tvrdil, že je tygr, a jelikož žádný z nás tygra nikdy neviděl, tak jsem mu věřila.

Když jsem si vzpomněla na práci, která mě dnes čeká, zachumlala jsem se znovu do deky a jen si stále opakovala, co budu celý den dělat, abych vše stihla. Do mého plánu náhle vnikla myšlenka mých narozenin. Vím, že mám narozeniny, ale uvědomila jsem si, že mi je už šestnáct let. Po chvilce přemýšlení nad tímto tématem jsem zpozorovala, že slyším známou melodii. Pomalu jsem odkryla polštář a vstala z postele. Kovová podlaha byla studená. Na nohy jsem si nazula původně bílé bačkory. Přišla jsem ke dveřím, zmáčkla jsem tlačítko a čekala, až se otevřou. V mém plánu přibyl další úkol: spravit dveře. Zatlačila jsem do nich a po chvíli zápolení se mi je podařilo otevřít. Vešla jsem do chodby. Všude byla tma, ale i přesto jsem našla schodiště a sešla dolů. Jakmile mě zpozoroval kávovar, začal mi dělat moje oblíbené chococino. Tak známá melodie hrála někde v obývacím pokoji možná až v kokpitu. Nemohla jsem si vzpomenout. Prošla jsem kuchyní až do obývacího pokoje. Byl celý zalitý ranním světlem z nedaleké hvězdy ω2 Aql.

Hned jsem si všimla malého rádia, které měli rodiče velice rádi možná snad proto, že je tak padesát let staré. Myslela jsem si, že je rozbité potom, co ho táta přejel autem. Bylo celé zalepené svítivě zelenou izolepou a jeden knoflík chyběl, ale hrálo. S nadšením jsem se zaposlouchala do hudby. Poznala jsem známé skladby Yirumy. Sedla jsem k mému pianu a začala hrát. Hudba se nesla celým letadlem až ven. Po celé rozlehlé pustině zněly tóny Moonlight.

V tu chvíli jsem nevěděla, že se dnes dozvím tu nejlepší zprávu. Z mého hraní mě vytrhl prazvláštní zvuk. Otočila jsem se do kuchyně, jestli není náhodou hotové moje chococino. Kávovar jen dodal: "No na mě se nekoukej, já to nebyl." Následovalo oslepující modré světlo z kokpitu. Rychle jsem tam přiběhla. Nevěděla jsem, co se děje, jen jsem všude viděla nápis "ремонт завершен". V duchu mi létaly myšlenky sem a tam, pak jsem si vzpomněla na manuál. Otevřela jsem jasně žlutou skříňku, vytáhla ho a začala jím listovat. Ovšem jako správné ruské letadlo nemá návod ani v angličtině, natož v češtině. Konečně bylo ticho a světlo zhaslo.

Z reproduktorů se ozval mě známý hlas: "Promiň, nechtěl jsem tě vylekat, ale mám pro tebe dobré zprávy, pokud si tedy ještě pamatuješ, jak tě táta učil se mnou létat."

Vběhla jsem do pokoje, otevřela skříň a přehrabovala jsem se v oblečení. V krabici až na dně té hromady jsem ji našla. Byla už trochu zaprášená. Navlékla jsem si ji a podívala jsem se do zrcadla. Napadlo mě, že jsem pěkně ztloustla, ale neměla jsem čas to řešit.

"No konečně, už jsem si myslel, že tě z toho trefil na schodech infarkt", řekl Orel.

Dělala jsem, jako bych ho neslyšela. Usedla jsem do křesla pro pilota. Na palubní desce se modře rozsvítili tlačítka. Letadlo se jen těžko odlepilo od země. Prach se všude vířil a na stolku stále hrálo rádio.

Letěli jsme teprve chvíli, když radar zaznamenal cosi velikého. Na obzoru se objevilo město. Bylo opuštěné. Ulice byly prázdné. Vše bylo zanešené pískem. Přistáli jsme na střeše obchodu. Byla to obrovská prosklená budova. Vešla jsem dovnitř a přistoupila jsem ke stojanům s nákupními roboty. Ani jsem nečekala, že by některý z nich mohl fungovat, proto jsem byla mile překvapená, když jsem se otočila a jeden robot mě vzal za ruku. Začal cosi říkat.

Trošku jsem sebou škubla a hned si vyslechla jeho další povídání.

Vyděrač jeden, řekla jsem si. Vytrhla jsem se z jeho spárů a vyrazila do sekce potravin. Robot se šoural za mnou a stále něco povídal: "Víte, že zde máme ve slevě zeleninu v prášcích. Nebo si můžete koupit jídlo v sáčcích."

Konečně šipka do potravin. Nemohla jsem se dočkat až si koupím ty úžasné čokoládové sušenky. Jakmile jsem zabočila, ocitla jsem se před obrovskou zdí.

Sklad byl trochu větší, než jsem čekala. Naházela jsem pár věcí do košíku. Celkem takových košíků bylo něco přes dvacet. Nakoupit byla jedna věc, ale dostat nákup do auta byla druhá.

Robot ke mně přijel a váhavě se zeptal: "Nechcete s tím pomoct?"

Měla jsem toho dost, a tak jsem mu do ruky vrazila dolar. Robot ihned začal vozíky odvážet k autu.

Byl to dobrý zkušební let, ale ještě dlouho potrvá, než se budeme moci dostat z gravitačního pole planety HD 158947. Jakmile se nám to povede, budeme bloudit vesmírem a snad nás nakonec zachrání nějaká loď.

I was born 16 years ago.

It is ridiculous that when I look at my life, I find that I almost did nothing. But in that nothing i can found a little something.

In the sixteen years I learned to play the violin.

In the sixteen years I was baptized.

In the sixteen years I graduated elementary school.

In the sixteen years I have to learn how God loves. It's incredible. In this list so important thing. He loves me he loves everybody around me. It's wonderful, when we look at how much we hurt him when we do sin. Every time I think of it, I cry. It's a tremendous pain. And we do it again and again ... And he always loves us forever.

♥ For God loved the world so much that he gave his only Son, so that everyone who believes in him may not die but have eternal life.

♥ For God so loved the world, that he gave his only begotten Son, that whosoever believeth in him should not perish, but have everlasting life.

♥ God loved the people of this world so much that he gave his only Son, so that everyone who has faith in him will have eternal life and never really die.

♥ For God so loved the world that he gave his one and only Son, that whoever believes in him shall not perish but have eternal life.

♥ For God so loved the world, that He gave His only begotten Son, that whoever believes in Him shall not perish, but have eternal life.

♥ For God so greatly loved and dearly prized the world that He [even] gave up His only begotten (unique) Son, so that whoever believes in (trusts in, clings to, relies on) Him shall not perish (come to destruction, be lost) but have eternal (everlasting) life.

♥ For God so loved the world, that he gave his only Son, that whoever believes in him should not perish but have eternal life.

♥ God loved the world so much that he gave his one and only Son. Anyone who believes in him will not die but will have eternal life.

♥ God loved the people of this world so much that he gave his only Son, so that everyone who has faith in him will have eternal life and never really die.

♥ For God loved the world so much that he gave his only Son, so that everyone who believes in him may not die but have eternal life.

♥ For God so loved the world, that he gave his only begotten Son, that whosoever believeth in him should not perish, but have everlasting life.

SPACE IS NOT FOR WEAKLINGS !!!

I must say that when I'm looking at this site, I am quite hungry.

You know that yertarday was 1^st May. Yestarday was born my little brother. He called Jonah. He is so cute and I love him so.

CHILDREN ARE LIKE ANGELS, so love them and be a good example for them.